Naše nedělní cesta začala cestou do Lesních Albrechtic. Jeli jsme dvěma auty. Mým a Tomášovým. Vyjeli jsme stejně, ale já se řídil navigací a Tomáš podle značek. Na místo jsme přijeli téměř současně, ale každý z jiné strany. Takže těžko říct kdo jel lepší cestou. Standa měl dneska absenci, jelikož se musel účastnit pracovního procesu, takže místo něj jsme do týmu opět nakoučovali Mariána z Lubna. Chtěli jsme zopakovat předešlý výkon z druhého kola a odvést si nějakou tu odměnu. Ligových manšaftů se moc nesjelo, takže boj o přední příčky se omezil na nás, Oprechtice, Rychaltice, Košatku, Prchalov, Větřkovice, Kozmice, Bukovec, Písečnou, Svinov, snad tam dorazili i kluci z Vrbice, ale to už jsme soutěž opouštěli. Tak abych se vrátil k soutěžení. Viděl jsem jenom Oprechtice, které předvedlo velice rychlý útok a jejich časy PP 13,97 s a LP 14,28 s, vypadaly, že by mohly delší dobu udržet průběžné vedení. Toto vedení jim až o dvanáct útoku později vzali borci z Prchalova s Mariánem na pravém proudu. Jejich časy LP 13,49 s (po lubenském čase i dnešním sestřiku si myslím, že Bufy má asi něco dočinění s černou magii) a PP 14,08 s. Pak jsme nastoupili My, ale Prchalovu jsme jim jejich vedení nechali. Ale ne zas nějak okatě, protože jsme jim nechali náskok jen dvě setiny a časem 14,10 s jsme se zařadili za ně. Marián, tentokrát na levém proudu měl čas 13,97 s. Dále jsme ze soutěže neviděli, jelikož jsme se vydali na dalekou cestu do Bylnice. Podle posledních zpráv, které se za námi donesly do Bylnice si Prchalov vedení udržel až do konce a nám zůstalo to stříbro. V Albrechticích se mělo konat ještě následné finále o finanční ceny, ale o tom už nic nevíme. Fotky z Albrechtic ZDE
Cesta do Bylnice byla opravdu daleká a zdlouhavá a baterie v navigaci pomalu začínala docházet a nabíječku jsem měl bezpečně schovanou doma. Nakonec se však ukázalo, že cesta to byla sice zdlouhavá, ale ne složitá tak jsme tam trefili. Na místě jsme zjistili, že se útok provádí dle pravidel extraligy. Takže jsme šli poprosit Oprechtice, aby nám půjčili dvě hadice Bé, které nám nemohly projít kvůli malé šířce. Při bližší prohlídce mého koše jsem zjistil, že oka ve výpletu mají sice 5×5, ale ne milimetrů, jak chce extroška, ale centimetrů. Opět jsme šli poprosit Oprechtice, jestli by nebyli tak hodní a nepůjčili by nám koš. Po cestě tam jsme si všimli, že nám vlastně chybí Jindra, který nemohl jet s námi, protože se musí učit na zkoušku z pozemního stavitelství, kterou má v úterý, a která je velice důležitá, protože by to byla konečně první, kterou by v tomhle semestru udělal. Takže jsme šli tentokrát poprosit Prchalov jestli by nám půjčil Bufyho na pravý proud. Konečně vše vypadalo poklidně, kromě vytrvalého zkoušení a ladění oprechtického koše na naší savici, které probíhalo na vyprahlém asfaltu bez kousku chladného stínu. Krocení se po vyčerpávající půl hodině povedlo a konečně jsme se mohli lehce porozhlídnout po soutěži. Nejlepší prozatímní čas drželo družstvo Velký Ořechov A (ZL) a to 14,52 s, druhou příčku obsazovalo bartovické áčko s časem 14,58 s a třetí 14,86 s měly Vrbětice (ZL). Vzhledem k „naší“ oprechtické výbavě stojí ještě za zmínku, že čtvrtý nejlepší čas měly v držení Oprechtice a to 14,92 s. Ale to vše se mělo změnit po nástupu Prchalova. Útok měli jako vždy ukázkový a čas 14,36 s, by posunul všechny dřivé jmenované o jednu příčku dozadu. Ale vše to zhatil rozhodčí, který zvedl červený praporek za nesešroubované sací vedení na mašině a to znamenalo pro prchalovské diskvalifikaci. Naše veselá nálada na přípravné základně skončila z příchodem měřícího rozhodčího, který nám oznámil, že hadice, o kterých jsme si mysleli, že mají průměr 42 mm, měly 38 mm. Takže tentokrát jsme nešli, poprosit Oprechtice, ale běželi jsme. Vše se stihlo včas a mohli jsme si jít, opět vesele, chystat na základnu skoro kompletní vercajk Oprechtic. Zadek se povedl, ale voda se zastavila u Marka na stroji, který nepochopitelně přidal a hned ubral, aby v zápětí zase přidal plyn. Tento jeho tajemný čin, byl nakonec omluven, opět nepochopitelným Mariánovým zapomněním svého kotouče na základně a následným nedoběhnutím. Ale patří mu pochvala, protože terč shodil i z velké dálky a to v čase 15,52 s. Tento čas byl v konečném pořadí ohodnocen třináctou příčkou. Dříve zmiňované první čtyři časy už nikdo nezměnil, takže Bartky stříbro a Opre brambor. A opět nás čekala nekonečná cesta domů. Cestou zpět napadlo pár našich družstevních jedinců, pořídit si do auta balónek s HÉLIEM, zapnout u toho kameru a hodnotit předešlé výkony. A řeknu vám, že řídit se slzami v očích od smíchu není moc dobré. Jako první se ujal hodnocení dne MICHAL, pak ROMAN a na mne zůstal jen malý doušek plynu a zmohl jsem se jenom na pět slov – ZDE. Na Valdu se nedostalo už vůbec. Kdybych měl Metylovicím ukrást jejich originální vychytávku s hvězdami víkendu, tak by to byl Jindra, který konečně přestal tahat hadici při zákleku a předvedl dva nádherné časy 14,071 s v Lubně a 14,100 s v Lesních Albrechticích. A taky stojí za zmínku Oprechtice, které nám v Bylnici půjčili co se dalo. Za snahu musím poděkovat i Jirkovi Válkovi, který se nám taky snažil pomoct, ale jejich nářadí nesedělo s tím naším málem, co jsme si přivezli. A na závěr i tomu jedinci, který měl nápad koupit ten balónek s héliem, protože takhle jsem se už dlouho nezasmál. Fotky z Bylnice ZDE 🙂