Víkend bez MSL

Minulý víkend byl poslední letošní MSL víkend s kolem v sobotu i v neděli. Tento byl zase poslední bez MSL. Spousta týmů si udělala volno a jeli si užívat jinam než na hasičské závody. Pro nás, ale žádné volno neplatí, protože v sobotu probíhala soutěž v Nové Vsi. Nová Ves je totiž náš dolní konec Malenovic, tudíž jsme vlastně jeli na téměř domácí soutěž. Dopoledne ještě probíhala soutěž v Trojanovicích. Tito tradiční účastníci MSL letos do ligy nevstoupili a vlastně jsem je neviděl ani na žádných závodech. Kdyby nepořádali soutěž, tak bychom na ně asi zapomněli úplně, ale to by byla škoda, protože tito borci umí zajíždět velmi dobré časy. Soutěž otevřeli novoveští hasiči. Krásně rozjeto, ale Tomáš na pravém proudu nedobíhá a prostříkává na 19,210 s. Je to škoda, jelikož Radek na levém měl sraženo za 14,995 s! Metylovice na to šly s rozumem a vyrovnané shozy jim přinesly čas 15,053 s a průběžné vedení. Po Metylkách nastupujeme my. Tomáš se právě vrací z rychaltického hasičského večeru a místo helmy si nasazuje velice slušivý potah z hlavové opěrky v autě. Nakonec dostává rozum a na start bere přilbu. Start je velice rychlý, ani se nestíháme pořádně řadit na startovní čáře. Koš jsem vzal dobře, ale při „skoku“ do kádě mi podklouzla noha. Košem jsem se sice trefil, kam jsem měl, ale už jsem nestíhal korigovat tělo a následná inventura všech žeber na pravé straně příjemná nebyla. Voda byla na proudaře rychlá a prostřiky daly čas 16,057 s. Dále jsem se o soutěž nezajímal, protože hlavní činnost spočívala v počítaní zbylých žeber. Takže jak a proč nebo proč ne a s kým nebo jak už nevím. Nakonec jsme prý skončili čtvrtí a vedení udržely Metylovice.

Na Nové Vsi jsme startovali čtvrtí, abych se vůbec ohnul k základně, bylo nutné zmrazování, které přinášelo kýženou úlevu. Povedlo se a i přes velice zamotané hadice obou proudařů se kouzelná časomíra, která má ráda na konci trojky, zastavila na čase 14,389 s. Z Trojanovic za námi přišla cena za čtvrté místo v podobě litrové láhve Myslivce. Takže zmrazovací sprej už nebyl potřeba a začala léčba ze vnitř. Jindra byl tak velice laskav a léčil se semnou. Později se k nám přidal i zbytek týmu, kromě Tomáše, kterému potah z opěrky asi vysál životní sílu. Myslivec zabíral, takže jsem mohl sledovat zbytek našich malenovických manšaftů. Další po nás jely naše ženy s posilou na koši v podobě jistebnické Simonky a na pravém proudu oprechtická Zuzka. Na rozdělovači běžel náš Roman, který mezi ně nezapadal, ale když to pravidla dovolují, proč ne. Útok skončil neplatným pokusem. Romana výkony holek tak překvapily, že udělal piruetu, jemně zkrátil Zuzku, a ta neudržela proudnici. Padesátnici dali moc rychle vodu a proudaři Aloš Ramík a Zdeněk Chlopčík nedoběhli a proflákali to až na 28,533 s. Tohle je čas Zdeňka, kterému jde tančení mnohem líp. Aloš sice zapomněl zakleknout a dát proudnici na zem, ale shodil to od pasu za krásných 20,733 s. Aloš, tentokrát na stroji za pětatřicátníky. A opět chyby proudařů levý si k tomu lehl a pravý půjčený z Metylovic to bral od pasu. Musím ještě podotknout, že rozdělovač byl půjčený z Nové Vsi a při chystáni základny jen tak vesele přihlížel, oblečen pořád do civilu, od stánku domácích časoměřičů. Ale převlíknout se stihnul. Poslední naše družstvo béčko, opět Alošem na stoji,  si vybralo asi to nejhorší počasí soutěže. Ale nenechali se rozhodit a čas 16,539 s je na kluky co jezdí třikrát za rok celkem slušný. A opět jsou zde Malubtice. Sestava se od minula opět zásadně změnila. Verča chybí, užívá si dovolenou ve Vysokých Tatrách. Místo ní nastupuje Jindra. Marián chybí, ne nechybí, ale jenom přihlíží jako divák. Má to něco společného s rychaltickým hasičským večerem, asi něco špatného snědl… 🙂. Na stroj jde Zuzka. Na béčka se vrátila Lucka. Já jsem slíbil, že když nepojede Verča tak nepojedu za Malubtice ani já, ale byl jsem připraven to porušit (samozřejmě v zájmu kolektivu). Ale zranění z Trojanek mi to neumožnilo. Jen doufám, že si v tatrách nikdo nezahrával s panenkou, jehlami a Woodoo 🙂. Takže místo mě se obětoval Reňa Polášek. Když jsem psal, že si naše béčko vybralo to nejhorší počasí soutěže, které se pěkně měnilo co pár desítek minut, tak to proti slejváku, ve kterém běžely Malubtice nic nebylo. Ale i přes všechny útrapy se dokončit povedlo a to v čase 18,033 s. Zatím náš nejlepší čas. Dál opět nevím nic, protože vnitřní mazání a léčení se jaksi zvrhlo, ale to zde nepatří 🙂