Pátek a Sobota

Pod hradem Hukvaldy nám začínal jeden z posledních hasičských víkendů. Loni jsme zde skončili na druhém místě a letos to chtělo ještě o jednu příčku vylepšit. Nijak jsme netaktizovali a vzadu jsme jeli takřka naplno s tím, že to prostě musí doběhnout. A nedoběhli. Ale ne díky rychlé vodě, ale vinou Romana, který je velmi citelně zkrátil na rozdělovači. Podle jeho slov byla chyba v tom, že si před útokem po dlouhé době vyčistil gumičky na spojkách a ty šly pak při útoku velmi lehce zapojit, to ho znejistilo natolik, že si byl jistý, že to nemá, i když to měl. Takže se nepodařilo dokončit a přidali jsme se do dlouhého zástupu neplatných pokusů, kterých už bylo šest, a to jsme startovali teprve ze čtrnácté pozice! Další soutěž byla pro naše veterány a to na Pstruží. Naši nadčtyřicátníci soutěž zahajovali. Mirek Kubalák st. měl menší problémy se zapojením prvního rozdělovače a při běhu mu pak vypadl, Aloš ubral jemně plyn a to se podepsalo na výsledném čase 18,093 s. Tento výsledek překonali jen muži, se třema ženama vzadu, z Metylovic a to jen velice těsně časem 17,919 s. Takže Metylky první, naši druzí a na třetím skončilo družstvo Velkých Karlovic s časem 18,866 s. Hned po útoku našich „staříků“, jsme posbírali veškerý vercajk a jeli na 11. kolo Beskydské ligy do Brušperku. Tam průběžné první místo držely Oprechtice A s časem 14,475 s. Vzhledem ke kratšímu náběhu, kterým disponuje místní trať, by se zde dala dát krásná třináctka. Ale vzhledem ke kratšímu náběhu, mi nevyšly kroky ke koši, který jsem sice dal, ale takovým zvláštním způsobem a proudaři pak čekali na vodu u terčů. I přes čekání dal Standa 13,978 s a Jindra pak 14,134 s. Tak naše první třináctka si zase vybrala své ALE a nekonala se. Ale zůstalo nám vítězství. Další naše putování vedlo do nedalekého Jistebníku, kde se minulý rok konalo poslední kolo Moravskoslezské ligy. Letos kolo nedostali a to se podepsalo, na menší účastí ligových družstev, kterých zde bylo jen 14 mužských a 5 ženských s celkových 33. zúčastněných. Po našem příjezdu zde průběžné vedení držely Metylovice A s časem 15,211 s, ale o vedení je připravuje Svinov, který zajíždí první čtrnáctku dne 14, 953 s. Po nich se chystá Vrbice a ta se řadí těsně za svinovské časem 15,089 s. Mošnov nedokončuje. Stará Ves zajíždí 15,867 s. A po Staré Vsi se chystáme my. Opět žádné čekání vzadu a za každou cenu se je snažíme utopit a to se vyplácí, protože i přes drobné prostřiky se časomíra zastavuje na 14,345 s a nový rekord tratě je na světě (ten předešlý byl 14,458 s a držel ho Petřvaldík). Standa je o něco rychlejší a sráží v čase 14,255 s. Škoda, že se zde nekonalo kolo MSL, protože zde vítězíme. Máme ještě v plánu rychlý odjezd do Místku a pak snad ještě Albrechtice. Ale vzhledem k tomu, že už moc soutěží nebude a kdo ví kdy potkáme jistebnické, tak čekáme na závěrečné vyhlášení a na ceny. Místek nestíháme jen o pár minut a do Albrechtic už nemá cenu jet, protože ty taky určitě nestíháme. Poslední zastávka nás teda čeká na předposledním 12. kole BL na Pstruží. Chtělo by to tady vyhrát a završit víkend vítězným hattrickem. Ale opět naše neoblíbené ALE. Na startovní čáře, mezi povely závodníci na místa připravte se a pozor vyjde s Jindrových úst hláška POJEDEME BOMBY. A to se mu daří na 100%. Asi dva metry od základny uklouzne a na spojku k základně jede po prdeli nohama napřed a vše co je před ním tak lítá vzduchem, třeba jako hadice, proudnice, spojky apod.. Samozřejmě čekáme s vodou, ale i tak není šance, aby to doběhnul, vodu dáváme až v jedenácti. Ale Jindra má při běhu proudnici za sebou a tu neudrží a ta končí u souseda za plotem. Takže třetí úspěch se nekoná, ale jen druhé víkendové NP. Ale měli jsme dostat D, protože Standa žádá čárového rozhodčího, o shození druhého terče, kvůli celkovému zastavení a zobrazení času prvního shozu. Rozhodčí nechápe a Standa překračuje čáru sestřiku a prstem zatavuje druhý terč. Takže hned dva důvody k diskvalifikaci. Třetí důvod na Déčko, je můj start v metylovském dresu. Jelikož rozhodčí na Pstruží měli v propozicích šalamonsky formulované pravidlo půjčování a převlékání a tak se vlastně nesměl půjčovat nikdo. Pak jsem ještě jel nezvykle na postu narážeče za Metylovice B, ale vzhledem k tomu, že jsme to s Kovalíkem nikdy neabsolvovali a ani nasucho nezkusili, tak nade mnou visela nervozita, že mu to vezmu moc brzo nebo pozdě a stalo se. Koš se podařilo šroubnout až nad kádí. Voda šla z mašiny až ve čtrnácti a Michal s Alešem na ní čekali u terčů. Výsledný čas 20,237 s byl pro metylovické bečko jistě zklamáním. Takže jeden z posledních víkendů v letošní končicí sezóně nám přinesl dvě enka a dvě vítězství 🙂